|
Mlýn
čp. 35 v Písečné
(Radim
Urbánek-Okresní Muzeum Vysoké Mýto)
V západní
části vsi stojí při potoku nevelký zděný přízemní mlýn
s patrovou mlýnicí a podlouhlou úzkou zděnou lednicí.
Typický
vývoj českých mlýnů na konci 19. a v 1. třetině 20.
století, kdy docházelo k úplnému nebo alespoň částečnému
nahrazování původního obyčejného českého složení uměleckým
složením s válcovými stolicemi, lze velmi dobře dokladovat
právě na tomto objektu. Podle nejstaršího známého popisu
zařízení ze začátku 80. let 19. století (Vodní
kniha Žamberk, SokA Ústí nad Orlicí) zde tehdy bylo jedno mlýnské
složení (tedy zřejmě právě tzv. obyčejné české složení),
špičák, krupník a také pila. Mlýn pohánělo vodní
kolo na vrchní vodu o průměru 7,15 m. Druhé vodní
kolo o průměru 6,95 m, také na vrchní vodu, zajišťovalo
pohon pily.
Ve
20. až 40. letech minulého století prošel mlýn typickou změnou
z obyčejného složení s mlecími kameny, které pohánělo
vodní kolo, na složení umělecké. Nejprve v roce 1926
došlo k provedení již zmíněné změny, kdy obyčejné složení
nahradil průmyslově vyráběný válcový mlýn a obě vodní
kola nahradila Francisova turbína s horizontální hřídelí
o výkonu 5 HP. Tato modernizace byla provedena bez povolení
a tak vodoprávní řízení proběhlo až v roce 1938. Náhradní
pohon zajišťoval naftový motor, jehož výkon činil také 5 HP.
Nejspíš již v roce 1926 následovala také úprava mlýnice,
aby se dosáhlo i s podkrovím čtyř podlaží, byť velmi
nízkých, potřebných k osazení válcového mlýna. Osazení
strojního vybavení provedla firma Jos. Prokopa synové
– Pardubice. Protokol z 15.5.1939 dokládá existenci dodnes
dochovaných zařízení – v přízemí se nachází loupačka,
pytlovací lavice a elektrodynamo (v turbínovém domku) o
napětí 120 V a proudu 12,2 A, které sloužilo
pro domácí osvětlení. Na válcové podlaze stojí šrotovník,
s francouzskými kameny, které byly použity z původního
obyčejného složení, dále jedna párová a jedna dvoupárová
stolice s rozmělňovačem. Na manipulační podlaze jsou
umístěny reforma, 2 hranolové vysévače, koukolník, míchačka
na mouku a uložený, ovšem již neosazený, rovinný vysévač.
V nejvyšším podlaží nalezneme dřevěné zásobníky a
také hlavy výtahů.
Kromě
uvedených zařízení se dochovaly téměř úplné výtahy, jeřáb
k mlecím kamenům šrotovníku a konečně i rozvodná
elektrická deska. V turbínovém domku je dochována nejen
zmíněná Francisova turbína, ale také kompletní potrubí včetně
ventilu. I když už v roce 1926 došlo ke zrušení vodních
kol, původní lednice se zachovala dodnes s tím, že její
část nyní turbínový domek půdorysně překrývá.
Závěrem
dva zajímavé údaje. První písemná zmínka o mlýně na
tomto místě se vztahuje k roku 1596, naposledy se v mlýně
čp. 35 mlelo do roku 1951 – tedy kontinuálně mlýny na
tomto místě fungovaly nejméně 355 let a dohromady zde stojí
již více než 406 let.
Výběr
doporučené literatury:
Frolec, V.
- Vařeka, J.: Lidová architektura/encyklopedie, Praha
1983
Hertík,
E.: Mlynářství, Praha 1890
Karas,
J.: Historický vývoj mlynářství, Praha 1919
Langer,
J. - Vařeka, J.: Naše lidové stavby, Praha 1983
Nový,
L. a kol.: Dějiny techniky v Československu (do konce 18.
století), Praha 1974
Páris,
F.: Dějiny mlynářství, Praha 1913
Štěpán, L.:
Chalupy, zemědělské a technické stavby lidu na Chrudimsku,
Pardubice 1987
Štěpán,
L.: Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východočeských
archívů I. (Technické a společenské stavby), Pardubice 1990
Štěpán, L.
– Vařeka, J.: Klíč od domova, Hradec Králové 1991
Štěpán, L.
– Křivanová, M.: Dílo a život mlynářů a sekerníků
v Čechách, Praha 2000
|
