První potvrzená zmínka o existenci mlýna je stará 406 let. Od této doby, tj. od roku 1596 do současnosti se v Mlýně čp.35 vystřídalo 23 vlastníků.

V Mlýně se nachází množství historických dokladů o událostech souvisejících se životem obce a rodinami mlynářů. Mlýn je v současnosti zařazen do seznamu technických památek. Je v něm instalována Francisova turbína  z roku 1926, dvě mlecí stolice s loupačkami, čističkami a šrotovníkem. Mlýn je čtyřposchoďový s veškerým potřebným technickým zázemím, s ojedinělou míchačkou na mouku se svislým šnekem.

Samotná mlýnice je doplněna po expozici předmětů, které byly soustředěny s laskavou podporou současných obyvatel naší obce. Exponáty připomínají způsob vesnického bydlení, zemědělského nářadí a mlynářského řemesla minulých dob. Protože se jedná výhradně o předměty, shromážděné z Písečné, jde o zcela mimořádnou autentickou sbírku. Expozice předmětů, týkající se vesnického bydlení, obsahuje množství předmětů potřebných k běžnému chodu domácnosti, k dětským hrám, k hospodaření na polích, k přípravě pokrmů pro hospodářská zvířata i k vlastní činnosti mlýna. Každá domácnost byla navíc zaměřena na jinou řemeslnou činnost, zde hlavně na jednoduchou textilní výrobu.

Mlýn čp. 35 v Písečné
(Radim Urbánek-Okresní Muzeum Vysoké Mýto)

V západní části vsi stojí při potoku nevelký zděný přízemní mlýn s patrovou mlýnicí a podlouhlou úzkou zděnou lednicí.

Typický vývoj českých mlýnů na konci 19. a v 1. třetině 20. století, kdy docházelo k úplnému nebo alespoň částečnému nahrazování původního obyčejného českého složení uměleckým složením s válcovými stolicemi, lze velmi dobře dokladovat právě na tomto objektu. Podle nejstaršího známého popisu zařízení ze začátku 80. let 19. století (Vodní kniha Žamberk, SokA Ústí nad Orlicí) zde tehdy bylo jedno mlýnské složení (tedy zřejmě právě tzv. obyčejné české složení), špičák, krupník a také pila. Mlýn pohánělo vodní kolo na vrchní vodu o průměru 7,15 m. Druhé vodní kolo o průměru 6,95 m, také na vrchní vodu, zajišťovalo pohon pily.

Ve 20. až 40. letech minulého století prošel mlýn typickou změnou z obyčejného složení s mlecími kameny, které pohánělo vodní kolo, na složení umělecké. Nejprve v roce 1926 došlo k provedení již zmíněné změny, kdy obyčejné složení nahradil průmyslově vyráběný válcový mlýn a obě vodní kola nahradila Francisova turbína s horizontální hřídelí o výkonu 5 HP. Tato modernizace byla provedena bez povolení a tak vodoprávní řízení proběhlo až v roce 1938. Náhradní pohon zajišťoval naftový motor, jehož výkon činil také 5 HP. Nejspíš již v roce 1926 následovala také úprava mlýnice, aby se dosáhlo i s podkrovím čtyř podlaží, byť velmi nízkých, potřebných k osazení válcového mlýna. Osazení strojního vybavení provedla firma Jos. Prokopa synové – Pardubice. Protokol z 15.5.1939 dokládá existenci dodnes dochovaných zařízení – v přízemí se nachází loupačka, pytlovací lavice a elektrodynamo (v turbínovém domku) o napětí 120 V a proudu 12,2 A, které sloužilo pro domácí osvětlení. Na válcové podlaze stojí šrotovník, s francouzskými kameny, které byly použity z původního obyčejného složení, dále jedna párová a jedna dvoupárová stolice s rozmělňovačem. Na manipulační podlaze jsou umístěny reforma, 2 hranolové vysévače, koukolník, míchačka na mouku a uložený, ovšem již neosazený, rovinný vysévač. V nejvyšším podlaží nalezneme dřevěné zásobníky a také hlavy výtahů.

Kromě uvedených zařízení se dochovaly téměř úplné výtahy, jeřáb k mlecím kamenům šrotovníku a konečně i rozvodná elektrická deska. V turbínovém domku je dochována nejen zmíněná Francisova turbína, ale také kompletní potrubí včetně ventilu. I když už v roce 1926 došlo ke zrušení vodních kol, původní lednice se zachovala dodnes s tím, že její část nyní turbínový domek půdorysně překrývá.

Závěrem dva zajímavé údaje. První písemná zmínka o mlýně na tomto místě se vztahuje k roku 1596, naposledy se v mlýně čp. 35 mlelo do roku 1951 – tedy kontinuálně mlýny na tomto místě fungovaly nejméně 355 let a dohromady zde stojí již více než 406 let.

Výběr doporučené literatury:

Frolec, V. - Vařeka, J.: Lidová architektura/encyklopedie, Praha 1983

Hertík, E.: Mlynářství, Praha 1890

Karas, J.: Historický vývoj mlynářství, Praha 1919

Langer, J. - Vařeka, J.: Naše lidové stavby, Praha 1983

Nový, L. a kol.: Dějiny techniky v Československu (do konce 18. století), Praha 1974

Páris, F.: Dějiny mlynářství, Praha 1913

Štěpán, L.: Chalupy, zemědělské a technické stavby lidu na Chrudimsku, Pardubice 1987

Štěpán, L.: Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východočeských archívů I. (Technické a společenské stavby), Pardubice 1990

Štěpán, L. – Vařeka, J.: Klíč od domova, Hradec Králové 1991

Štěpán, L. – Křivanová, M.: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, Praha 2000